Sbohem, lásko

Ať bylo ^Cmně i ^Fjí tak ^Gšestnáct ^Clet,
^F, ^G zeleným ^Cúdolím ^Amijsem si ji ^D7ved',^G7
byla ^Ckrásná, to ^C7vím, a já měl st^Frach, jak ^Fmiříct,
když na řa^Csách slzu ^G7má velkou jako h^Crách.^F, ^C

R: ^C7Sbohem, ^Flásko, nech mě ^Dmijít, nech mě ^Emijít, bude ^Amiklid,
žádnej ^Dmipláč už nespra^G7ví ty mý ^Cnohy toula^C7vý,
já tě ^Fvážně měl moc ^Dmirád, co ti ^Emivíc můžu ^Amidát,
nejsem ^Dmižádnej ide^G7ál, nech mě ^Cjít zas ^Fo dům ^Cdál.

2. A tak šel čas, a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál,
hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.

R: