Proklínám

^Emi Prázdnej byt je jako ^C past
kde ^Ami růže uvad^Gno^Du
^Emi Potisíci ^C čtu tvuj dopis
^Ami na rozlouče^Dnou
^G Píšeš že ^Emi odcházíš,
když ^C den se s nocí ^G stří^Ddá
^Emi Vodu z vína ^C udělá kdo ^Ami dobře nehlí^Ddá. Píšeš:

®: ^G Proklí^Dnám.
^Emi Ty tvoje ^C ústa proklí^Gnám
Tvoje ^D oči ledo^Emivý.
V ^C srdci jen sníh
^G sám a ^D sám.
^Emi Ať nikdy ^C úsvit nespat^Gříš
Na ústa ^D mříž. Oči oslep^Eminou
Ať ^C do smrti seš ^G sám.

^Emi Tvoje oči ^C jsou jak stín.
A ^Ami tvář den když se ^G stmí^Dvá
^Emi Stromy rostou ^C čím dál výš,
a ^Ami pak je čeká ^D pád.
^G Sám s hlavou ^Emi skloněnou
všechny ^C lásky budou ^G zdá^Dní
^Emi Po tisíci ^C čtu tvůj dopis
^Ami na rozlouče^Dnou. Píšeš:
®

®.